Díla uměleckých kovářů a zámečníků byla vždy úzce spjata s vývojem architektury a jsou její neodmyslitelnou součástí. Zachovaly se překrásné práce, bohatě zdobené mříže, brány s jemnými ornamenty i velkolepými závěsy a důmyslně provedené zámky s bohatě tepaným ornamentem, díla s rytým ornamentem prokládané stříbrem a zlatem, jemné práce cizelérské a mnoho dalších předmětů kovářských a nástrojů. Tato díla je třeba pravidelně konzervovat. Při restaurování takových předmětů se musí postupovat velmi odpovědně. Hlavním úkolem restaurátora je dobře odhadnout stav toho kterého předmětu, a proto restaurování historicky cenných děl může v každém případě provádět jen zkušený restaurátor.
V některých případech bývají předměty pokryty tenkou, ale velmi tvrdou a pevnou rzí. Jsou to ojedinělé případy a důvodem pro to je dobré kovářské zpracování. Pro restaurování je to případ nejjednodušší a není k němu třeba žádného speciálního zařízení. Předmět se nejprve očistí od rzí. Když je předmět očištěn od rzí, opere se v destilované vodě a osuší. Po úplném oschnutí se natře lněným olejem a potom se konzervuje včelím voskem. Jiné předměty jsou silně zachváceny rzí, která však ještě nepronikla do hloubky. Takový předmět je nutno několik dnů máčet v petroleji. Po několikadenním máčení lze rez odstranit jemným drátěným kartáčem nebo jemnými drátky, které se používají na parkety. Po vyčištění předmět opět namočíme do petroleje a po vyjmutí dočistíme lipovými pilinami s drtí dřevěného uhlí. Nakonec předmět mírně zahříváme benzínovou lampou a potíráme lněným olejem. Po vystydnutí a zaschnutí oleje konzervujeme včelím voskem.
V některých případech jsou některé části zachváceny rzí do hloubky a hrozí jejich úplné rozpadnutí. Zde je nutno fotografickou cestou i přesným zakreslením zachytit a zrekonstruovat původní tvar. Pak teprve se přistoupí k vlastnímu odrezení.
Po ošetření zjistíme, které části nelze konzervaci zachránit, opatrně je z celku sejmeme a podle fotografií a výkresů zhotovíme nové. Při konečné konzervaci postupujeme jako u předcházejících případů. Není správné restaurované předměty natírat jakýmikoli barvami. Je to znehodnocení původního díla, protože v každém případě má být snahou zachovat předmět v takovém stavu, jak jej stvořila ruka uměleckého kováře v minulosti.
Posledním případem poškození historických kovářských předmětů je celkové zachvácení rzí do hloubky. Je-li to funkční předmět, jako mříže, brány a podobně, vyrobí se jeho přesná kopie a původní historický předmět se předá ke konzervaci pracovníkům muzea. Ti mají vyzkoušené způsoby jak přerušit anebo zpomalit dílo zkázy v důsledku koroze. Daleko složitější restaurátorské práce se vyskytují u předmětů bohatě zdobených rytinami, leptáním, zlacením, nielováním a podobně. Zde nejde jednoznačně určit postup k odstranění rzi. Vždy se musí vyzkoušet, jak odrezovač působí na druhé složky nebo rozpustidlo, abychom nepoškodili okolí. Musíme vzít na pomoc chemii a přesnými rozbory v minulosti použitých barev a tmelů určit potřebný pracovní postup. Není-li předmět značně poškozen, můžeme první očištění provést mýdlovou vodou. Ukáže se, zda-li vystačíme s jednoduchými prostředky nebo jestli musíme přikročit ke složitým chemickým rozborům.
V každém případě restaurování uměleckých předmětů vyžaduje dobrého řemeslníka s dlouholetými zkušenostmi, který má vřelý vztah k odkazům minulosti.

SEMERÁK, Gustav a Karel BOHMANN. Umělecké kovářství a zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1977, 239 s.

Knihu si můžete například zapůjčit v Městské knihovně v Praze.